Chcete být raději hvězdou opery, prezidentem nebo bloudit v pralese?
Výlet do Prahy 26. dubna 2025
Na konci dubna jsme se s tetou Šárkou a strejdou Pavlem vypravili do Prahy na dvě hodně odlišné
akce: jako první nás uvítala přívětivá průvodkyně paní Jana, která nás provedla budovu Národního
divadla. V podzemí nám ukázala základní kameny a vyprávěla složité osudy stavby z 19. století, na niž
přispěli obyčejní Češi, šlechtici i sám císař. S dějepisnými znalostmi jsme paní Janě bohužel moc
nepomohli. Ale zato jsme vyzkoušeli, jak se sedí v hledišti, a pozorovali nejen krásnou výzdobu, ale
také stavbu kulis na jevišti pro nejbližší představení. Dokonce jsme mohli vidět spuštění železné
opony, která obě části divadla oddělí v případě požáru. Z parteru (přízemí) jsme vystoupali až na první
galerii (snad se nám ty názvy nevykouří z hlavy). Paní Jana nám vysvětlila, proč je strop divadla
okrášlen postavami múz: povzbuzují tvůrce k nápadům a diváky k zážitkům. Ve foyer jsme sledovali
příběh dávného hrdiny malovaný Mikolášem Alšem: od získání zbraně až po závěr života v doprovodu
bohyně Morany. Na terase byl krásný pohled na koňská trojspřeží nad průčelím stavby, ale také
výhled na Petřín, Pražský hrad – a skvělá příležitost k působivým fotkám, jak pro módní časopis. Prý je
v divadle i řada tajných místností, ale ani paní Jana některé ještě neviděla. Zato nám prozradila, jaké
krásné místo i další výhody má při návštěvě divadla prezident. Jeden budoucí kandidát se ve skupině
našel, tak uvidíme.
Z centra jsme se vydali na kraj města, do Troje a tamější Botanické zahrady. Japonské třešně a azalky
byly v plném květu. Otestovali jsme svůj čich a schopnost rozpoznat vůně, prozkoumali jsme včelí
zahradu s úly (dřevěnými, pletenými ze slámy i moderními) a kluci vyzkoušeli soustavu vodních
stavidel. Nejvíc jsme se ale těšili do obřího tropického skleníku Fata morgana, který kromě barevných
květů orchidejí zdobili také volně poletující motýli. Nejčastěji to byl veliký modrý Morpho menelaus,
který poletoval četným návštěvníkům kolem hlavy, leckomu usedl na čepici nebo i na ruku. Také se
jednotlivci i celé skupinky těchto motýlů s chutí krmily sladkou ovocnou šťávou. Viděli jsme i
zlatavého monarchu a další druhy motýlů, s křídly podobnými netopýřím či ptačím. Bohatý výklad
paní Jany, cestování po městě i „tlačenice v pralese“ a slunce nás opravdu zmohly. Takže na
opakování slov jako foyer nebo parter už jsme neměli ani pomyšlení. Až někdy jindy, až se zas
vydáme do divadla...
Fotografovaly: průvodkyně Jana, teta Šárka, Sofie a „pražská teta“ Alice, která také zapsala